Pět jazyků lásky – Gary Chapman

Není pochyb o tom, že láska je základním stavebním kamenem všech lidských vztahů. Autor se zaměřuje na to, jak lze účinně lásku dávat i přijímat. Chtěla bych se s vámi v tomto článku podělit o obsah knihy Pět jazyků lásky pro svobodné a osamělé.

„Každý člověk prožívá silnou potřebu být někým milován. Pokud je tato potřeba naplněna, nastupujeme cestu naplňování svého potenciálu pro Boha a hledání dobra ve světě. Když se však necítíme být milováni, jen zápasíme o přežití.“ Každý člověk potřebuje navazovat vztahy. Všichni chceme, aby nás lidé, kteří jsou v našem životě důležití, měli rádi. Chceme také věřit, že někdo potřebuje naši lásku. Každý z nás vzkvétá, když se cítí milovaný, a vadne, když se milovaný necítí.

„Naučit se milovat druhé lidi je vlastně také nejrychlejší způsob, jak lásku dostávat.“ My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.

Veškeré vztahy pramení ze vztahu s rodiči. Pokud člověk má pocit, že ho rodiče (nebo jeden z nich) nemají rádi, pouští se do různých pozitivních činností, aby tuto prázdnotu vyvážili. Přestože se jim daří dosahovat obdivuhodných cílů, zažívají velké neúspěchy v budování pozitivních vztahů.

Cílem lásky je přispět k dobrému životnímu pocitu druhého člověka, ne uspokojit vlastní přání. Když se naučíme promlouvat primárním jazykem lásky druhého člověka, nejsrozumitelněji mu tak sdělujeme, že ho máme rádi. Každý člověk je jedinečný, pokud chceme být ve vztazích úspěšní, musíme si osvojit nejen jeho jazyk lásky, ale také dialekt, v němž druhý člověk lásku nejlépe přijímá. Klíčovou otázkou je to, z čeho druhý získává pocit, že je milován.

Největší štěstí, které v životě prožijeme, má svůj původ v dobrých vztazích a stejně tak platí, že nejhlubší bolesti v životě se týkají špatných vztahů.

 

Od přirozenosti máme sklon hovořit svým vlastním jazykem lásky – projevujeme lásku druhým v jazyce, díky němuž bychom se cítili milovaní my. Pokud chceme, aby se druhý cítil milovaný, musíme odhalit jeho primární jazyk lásky a naučit se jím promlouvat. Pamatujme taky na to, že pokud užijeme primárního jazyka lásky člověka negativním způsobem, zraní jej to hlouběji než jiného.

 

Pět jazyků lásky = pět způsobů, jak na citové rovině vyjádřit lásku. Každý z nás má takový, který k němu promlouvá nejniterněji. Pokud chceme, aby někdo cítil, že ho máme opravdu rádi, musíme promlouvat jeho jazykem lásky. Lásku lze přijímat ve všech pěti jazycích. Když však nepožíváte primární jazyk druhého člověka, nebude se cítit milován, i když budete hovořit zbývajícími čtyřmi.Každému jazyku lásky se člověk může naučit.

Princip pěti jazyků lásky platí ve všech mezilidských vztazích. Láska vyžaduje úsilí, často je třeba naučit se jazyku, kterým jsme nikdy nemluvili. Naučit se sdělovat lásku a ocenění jazykem, který ten druhý dokáže přijímat, je klíčem k zlepšení všech mezilidských vztahů.

 

První jazyk lásky – slova ujištění

Slova ujištění jsou prostě pravdivé výroky, které potvrzují hodnotu jiné osoby. Tento jazyk lásky mají dobře osvojeni ti, kteří umí druhé povzbudit a vyjádřit jim ocenění. Pro lidi, kteří vyrůstali v negativním jazykovém prostředí, to může znamenat osvojit si novou slovní zásobu.

Jak se učit promlouvat slovy ujištění? Postupuj postupně po malých krůčcích, nebuď pasivní, ale aktivní, protože rozhodnout se milovat znamená rozhodnout se převzít iniciativu – dělat nebo říkat to, co druhému prospěje.

Existují různé dialekty ujišťujících slov – ocenění (vyjádření vděčnosti), povzbuzení (roznícení odvahy v druhých), pochvala (uznání, že se něco podařilo), laskavá slova.

Naše slova vyplývají z toho, co se nám odehrává v srdci, proto je důležité zpracovat pocit ublížení a hněv pozitivním způsobem. To, co říkám, a jak to říkám, ovlivní atmosféru mých vztahů s lidmi. Slova ujištění vztahy zlepšují, nevlídná a odsuzující slova je ničí.

 

Druhý jazyk lásky – dárky

Dárek je hmatatelný předmět, který sděluje: „Myslel jsem na Tebe. Chtěl jsem, abys tohle měl. Mám Tě rád.“ Lidé hovoří o tom, co je zajímá. Pokud pozorně posloucháme, posbíráme řadu tipů, jaký dárek by pro ně byl vhodný.

Dárek se dává bez jakýchkoli podmínek jako projev lásky. Pokud by úmyslem byla snaha přikrýt minulá selhání, přestává být dárkem.

 

Třetí jazyk lásky – skutky služby

„Služba druhým lidem je nejvyšším vrcholem, na který kdy může člověk vstoupit.“ Všichni máme nějaké schopnosti a dovednosti. Můžeme je využít k tomu, abychom projevovali druhým lásku. Život je plný příležitostí projevovat lásku prostřednictvím skutků služby.

Když s někým zacházíte jako s předmětem, předem vylučujete možnost, aby vás miloval. (vylučuje manipulaci pocitem viny, nátlak prostřednictvím strachu).

 

Čtvrtý jazyk lásky – pozornost

Tím, že spolu dva lidé během společné činnosti tráví čas, si vzájemně sdělují, že jim na sobě navzájem záleží a že jsou spolu rádi. Tento jazyk lásky má také své dialekty. Je to kvalitní rozhovor (sdělování si zážitků, myšlenek, pocitů a přání v přátelské nerušené atmosféře) za zúčastněného naslouchání (věnovat se druhému opravdu naplno a bez rozptylování, vyjadřováním pochopení druhému potvrdíme pocit osobní hodnoty) a soustředěná činnost (s někým společně něco děláme, navzájem si věnujeme pozornost).

Můžeme zkusit doplnit: Nejsilnější pocit, že mě ………… miluje a že si mě váží, mám, když ………………..

 

Pátý jazyk lásky – fyzický kontakt

Tělo je stvořeno k dotýkání. Křesťanství má lidskou sexualitu ve velké úctě, nenahlíží na ni jako biologický pud, ale jako na dar od Boha.

Lidé, kterým se dostává ujišťujících doteků, jsou pozitivněji naladěni a všeobecně se jim daří lépe než těm, kterých se nikdo nedotýká. Dotknout se něčí těla znamená dotknout se jeho samotného. Platí i naopak – když se k našeho těla někdo odtahuje, odtahuje se od nás i citově.

Ve chvílích krize více než cokoli jiného potřebujeme cítit, že nás někdo má rád – láska je projevována fyzickým kontaktem (v krizových situacích se téměř instinktivně objímáme). Dotyky bývají vhodné také tehdy, když druhý člověk právě něčeho dosáhl, stejně tak okamžiky proher. Lásku a zájem můžeme fyzickým dotekem projevit druhému, když je skleslý, protože neudělal, co udělat měl nebo mohl. Naopak když je někdo rozzlobený, je téměř vždycky nevhodné se ho dotýkat.

 

Jak rozpoznat svůj primární jazyk lásky?

1. Všímejte si vlastního chování

   Děláte pro druhé to, co byste si přáli, aby dělali oni pro vás. Milujeme druhé lidi způsobem, jímž si sami přejeme být milováni.

2. Všímejte si toho, co po druhých lidech žádáte

   To, oč žádáme, naznačuje, jaké máme emocionální potřeby. Když budeme sledovat, co žádáme po druhých lidech, může nám to jasně odhalit náš primární jazyk lásky.

    3. Naslouchejte svým stížnostem

Všímat si toho, na co si stěžujeme, naše stesky odhalují naše niterná citová zranění – pokud by se nám dostávalo lásky v tomto jazyce, cítili bychom, že si nás druzí váží.

 

Klíčové otázky:

Co se mi na člověku, s kterým chodím, nejvíc líbí?

Co dělá nebo co říká, že si kvůli tomu přeju být v jeho přítomnosti?

Jakého bych si představovala ideálního partnera?

Na čem mi v přátelství nejvíc záleží?

Ideální přítel by…………

 

Když objevíte vlastní jazyk lásky, pomůže vám to pochopit, proč se určitými lidmi cítíte být více milováni a oceňováni než jinými.

 

 

Jak objevit jazyk lásky druhých lidí?

Když budete pozorovat chování druhých lidí, naslouchat jejich steskům a prosbám, ukáže se vám, jaký je jejich primární jazyk lásky. Když chcete vědět, co se druhému odehrává v mysli, ptejte se. Dalším způsobem je experimentování – zaměřte se na jeden z pěti jazyků lásky a všímejte si, jak druhý reaguje.

 

 

Láska sama o sobě není emoce, ale spíše postoj doprovázený vhodným jednáním – říká: Jsem rozhodnut hledat tvoje zájmy. Co pro tebe mohou udělat? A reaguje smysluplným pozitivním jednáním.

Pocit, že se o nás někdo zajímá, přináší lidské duši hluboké uspokojení. Když se cítíme být milováni, naší přirozenou reakcí je ctít člověka, který nám miluje a mít o něm vysoké mínění. Kdykoli k druhému promluvíte jeho jazykem lásky, je to jako byste mu nalili lásku do nádrže. Jak se bude jeho citová nádrž plnit, bude ho to emocionálně přitahovat k člověku, který ji naplňuje.

Žádný vztah není beznadějný. Dokud žijeme, existuje možnost uzdravit minulost a vytvořit v budoucnosti lepší vztah – pokud se naučíme promlouvat jeho primárnímu jazyku lásky a začneme jím pravidelně promlouvat.

Láska někdy znamená rozhodnutí jít proti vlastním pocitům. Podobá se tomu každé ráno, když vstávám. Pokud by člověk vstával jen ta rána, kdy má chuť vstát, měl by dávno proleženiny. Téměř každé ráno jednáme proti svým pocitům. Vstanu, udělám něco, co považuju za dobré a večer mám dobrý pocit, že jsem to udělal. Láska není pocit, je to způsob chování. Pocity následují až za chováním, proto láskyplné pocity následují po láskyplném chování. Láska vyžaduje úsilí, ale přináší nesmírně velkou odměnu.

Postoj lásky by měl člověk motivovat k tomu, aby se k druhým nechoval jako k objektům, ale jako k osobám a aby rozvíjel vlastní osobnost a sloužil partnerovi a snažil se ho povzbuzovat k tomu, aby i on naplnil svůj potenciál. Pak začne být důležité naučit se vyjadřovat lásku jazykem, který druhý „slyší“.

 

 

Manželství

Manželství je „takový hluboký osobní vztah, který sjednocuje dva lidi neporušitelným poutem, jež uspokojuje nejhlubší touhy lidského srdce“. Nejvyšším smyslem manželství je jednota mezi mužem a ženou ve všech oblastech, což jim přináší nejsilnější možný pocit naplnění a současně nejlépe slouží Božím záměrům pro jejich život.

 

Charakter manželské jednoty

Třeba věnovat čas hovorům o všech základních oblastech života, aby zjistili, kým jsou. Máme toho tolik společného, aby to poskytovalo základ pro jednotu?

Intelektuální jednota – vymezte si čas, kdy spolu budete diskutovat o tom, jaké knihy čtete. Domluvte se, že si přečtete stejnou knihu a mluvte o myšlenkách v ní obsažených.

Nemusíte mít zájem o stejné intelektuální oblasti, ale měli byste být spolu schopni komunikovat na zhruba stejné intelektuální úrovni.

Společenská jednota – těšit se z některých společných věcí. Máte toho společného tolik, abyste mohli začít společně růst? Dokázali byste v několika řádcích napsat, jaký jste člověk a totéž o partnerovi? Diskutujte o tom, jak vidíte sami sebe ve srovnání s tím, jak vás vidí druzí. Měli byste rozumět osobnosti druhého a mít nějakou představu o tom, jak spolu rozvíjet vztah.

Citová jednota - hluboký pocit, že nás něco spojuje, znamená to cítit, že nás druhý miluje, respektuje a oceňuje, a my se zároveň snažíme vůči němu o totéž. „Cítit se milován znamená mít pocit, že se druhý člověk skutečně zajímá o moje dobro. Úcta souvisí s pocitem, že druhý má pozitivní mínění o naší osobnosti, intelektu, schopnostech a povaze. Ocenění je niterný pocit, že si váš partner cení toho, čím ke vzájemnému vztahu přispíváte.“ Úcta začíná tím, že uznávám, že druhý je tvor, který má nesmírnou hodnotu. Bůh ho obdařil určitými schopnostmi a emocemi a proto ho respektuju jako člověka a nebudu jeho hodnotu snižovat kritickými poznámkami. Ocenění můžeme vyjádřit jako pochvalu. Když naše projevy pozornosti zůstanou nepovšimnuty, můžeme získat pocit, že si nás druhý necení – tím začne docházet k citovému odstupu. Ocenění vyžaduje soustředěnost – musím si všímat činů, slov, postojů a osobnosti druhého člověka. Pak musím být iniciativní a vyjádřit vděčnost. Pokud mezi dvěma lidmi existuje opravdová láska, úcta a ocenění, budou prožívat citovou jednotu. Řekněte si navzájem, z čeho získáváte pocit, že vás druhý miluje, respektuje a oceňuje.

Duchovní jednota – duchovní základy jsou nejdůležitější, protože ovlivňují všechny ostatní oblasti života. Povzbuzujete se vzájemně k duchovnímu růstu?

Fyzická jednota – předpokladem je, pokud se vzájemně fyzicky přitahujete. Nikdy ji nelze oddělit od emocionální, duchovní a sociální jednoty. Problémy, které se v manželství po tělesné stránce vyskytnou, mají původ v jiné oblasti (v sexuální oblasti se to pouze projeví).

 

Pět jazyků lásky nám ukazuje, jak udržet citový vztah mezi partnery v době, kdy pomine čas zamilovanosti. Dobrá manželství jsou kombinací emocionální lásky a obyčejné věrnosti názorům na to, co je v životě důležité a co se svým životem chceme udělat.

 

 

V průběhu života přicházejí zranění, zůstávají jizvy, s nimiž se je potřeba vypořádat. Bůh odpouští, ale přirozené důsledky našeho chování se tím úplně neodstraní. Naše minulost je naší minulostí a nelze změnit. Důvěřujte tomu, že vás partner přijme takové, jací jste, ne takové, jaké by si vás přál mít. Nejenže musíte přijmout druhého, ale musíte přijmout i sami sebe a zvítězit nad vlastní minulostí. Kvůli minulým nezdarům nejste předurčeni k neúspěchu v manželství (možná ale budete muset překonat více překážek…).

„Neomlouvejte svoje nynější chování svými neúspěchy v minulosti. Vyznejte svoje chyby a přijměte Boží odpuštění.“

 

 

Pokud se má nějaký člověk změnit, je nejpravděpodobnější, že se změní tehdy, když cítí, že člověk, který po něm změnu požaduje, ho má rád a váží si ho. Nemůžeme druhé lidi donutit, aby se změnili, ale můžeme je ovlivnit, aby se změnili sami. Nejlepší způsob, jak na někoho pozitivně působit, je milovat ho. Láska vytváří atmosféru, v níž je mnohem pravděpodobnější, že druzí budou naše žádosti respektovat. Reagovat na upřímnou žádost je také projevem lásky.

 

 

Každý člověk může nejvíce přispět tím, když se stane účinným nástrojem Boží lásky. Kéž promlouvání jazykem lásky druhých umožní dělat to efektivněji.